Marxistický internetový archív
Vladimír Iljič Lenin
Jeden z vůdců strany bolševiků od jejího založení v roce 1903. V roce 1917 přivedl sověty k moci. Byl předsedou sovětské vlády – Rady lidových komisařů RSFSR - až do roku 1922, kdy v důsledku špatného zdraví odstoupil.
Lenin se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku. Od mládí se účastnil revolučního boje – jeho starší brat byl popraven za pokus o atentát na cara Alexandra III. V roce 1891 Lenin ukončil studium práva a hned poté začal pracovat v Samaře. Po přechodu do Petrohradu v roce 1893 ho jeho zkušenosti s útiskem rolnictva v Rusku společně s revolučním učením G. V. Plechanova přivedly k revolučním skupinám. V dubnu 1895 mu jeho soudruzi pomohli vycestovat do zahraničí, aby se rychle seznámil s revolučním hnutím v Evropě a zvláště, aby se setkal se skupinou Osvobození práce vedenou Plechanovem. Po pěti měsících v zahraničí, naplněných cestováním ze Švýcarska do Francie a Německa, prací v knihovnách a s novinami na cestách, se Lenin vrátil do Ruska a přivezl sebou aktovku s dvojitým dnem plnou marxistické literatury.
Po návratu do Ruska Lenin s Martovem založili Svaz boje za osvobození dělnické třídy, sdružující tehdejší petrohradské marxistické kroužky. Tato skupina podporovala stávky a odborářskou činnost, rozšiřovala marxistickou literaturu a vyučovala v dělnických vzdělávacích kroužcích. V Petrohradě začal i Leninův vztah k Naděždě Krupské. V noci 8. prosince 1895 byl Lenin zatčen; Byl odsouzen k 15 měsícům vězení. V roce 1897, po vypršení trestu vězení, přidalo samoděržaví další tři roky, za pokračující psaní a organizační činnost za pobytu ve vězení. Lenin byl poslán do vyhnanství do vesnice Šušenskoje na Sibiři. Brzo byla pro svoji revoluční činnost do vyhnanství poslána i Krupská, kde pak společně pracovali na organizování strany, na monumentálním díle Rozvoj kapitalizmu v Rusku a na překladu díla Sydney a Beatrice Webových Průmyslová demokracie.
Po uplynutí vyhnanství emigroval Lenin do Mnichova, kam ho brzy následovala Krupská. S cílem sjednotit Ruskou sociálně demokratickou dělnickou stranu, která byla po policejní persekuci po prvním kongresu strany v roce 1898 rozehnána, založil Lenin Jiskru.
Poté co vedl Říjnovou revoluci, působil Lenin jako první a jediný předseda RLK RSFSR. 30. srpna 1918 byl při atentátu těžce zraněn. V roce 1919 založil Lenin Komunistickou internacionálu. V roce 1921 zavedl NEP. Během roku 1922 prodělal Lenin řadu záchvatů, které mu zabránily aktivně pracovat ve vládě. V posledním roce svého života – koncem roku 1922 a v roce 1923 napsal Lenin svoji poslední práci, ve které načrtl program boje proti byrokratizaci komunistické strany a sovětského státu. Umřel 24. ledna 1924.
1895: Bedřich Engels (článek)
1895: Výklad zákona o pokutách ukládaných dělníkům v továrnách a závodech (brožura)
1895: Gymnasijní hospodářství a gymnasijní polepšovny (článek)
1895: Dělníkům a dělnicím Thorntonova závodu (leták)
1917: O úkolech proletariátu v nynější revoluci (článek)
1917: Úkoly proletariátu v naší revoluci (brožura)
1917: Úkoly revoluce (článek)
1917: Stát a revoluce (brožura)
1917: Teze o ústavodárném shromáždění (článek)
1918: Proletářská revoluce a renegát Kautský (brožura)
1920: Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (brožura)
1922: Politická zpráva ÚV KS(b)R na XI. sjezdu (projev)
Zpět na českou sekci